První z příspěvků je věnován nárokům, které souvisejí se situací, kdy při nehodě dojde k ublížení na zdraví některé z osob.

Ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, stanoví, že při ublížení
na zdraví odčiní škůdce újmu, která poškozenému vznikla, peněžitou náhradou. Tato náhrada má plně vyvážit vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. Pokud vznikne poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozené osoby, má škůdce nahradit i ztížení jejího společenského uplatnění. V rámci tohoto příspěvku se věnuji dvěma nárokům, a to právě bolestnému a ztížení společenského uplatnění (trvalým následkům utrpěným následkem zranění), kdy tzv. dalším nemajetkovým újmám bude věnován samostatný příspěvek.

Oproti předchozí právní úpravě, která byla platná a účinná do 31. 12. 2013 došlo k několika změnám. Podstatnou změnou bylo to, že byla zrušena prováděcí vyhláška (vyhláška
č. 440/2001 Sb.), která určovala výši náhrady pro jednotlivé případy.

V případě bolestného i ztížení společenského uplatnění byly přílohou k vyhlášce sazby bodového hodnocení za bolest u úrazů a sazby bodového hodnocení ztížení společenského uplatnění.

U obou těchto nároků byly ve vyhlášce stanoveny jednotlivé kódy. Lékařem nebo znalcem došlo k označení jednotlivé diagnózy (zákroku, apod.) příslušnými kódy, které se k těmto diagnózám vztahovaly. Ve vztahu ke každé z těchto položek bylo vyhláškou stanoveno bodové hodnocení. Výsledná hodnota se stanovila součtem těchto položek. Při splnění některých okolností (náročný způsob léčené, těžké následky, atd.) mohlo být náležející bodové ohodnocení navýšeno. Každý tento bod byl pak ohodnocen finančním ekvivalentem, kdy každý bod představoval částku ve výši 120,- Kč. Výsledný počet bodů vynásobený tímto finančním ekvivalentem představoval výslednou částku pro odškodnění poškozené osoby.

Od tohoto postupu bylo ustoupeno od 1. 1. 2014, kdy příslušná vyhláška pozbyla účinnosti.
Od začátku roku 2014 neexistoval právní předpis, který by výslovně upravoval danou problematiku. Z tohoto důvodu byla vypracován dokument – Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku). Tato metodika není sice právně závazná, ale je z ní prakticky vycházeno jak při mimosoudním jednání, tak i soudy, pokud o takovýchto nárocích rozhodují.

A jaké tedy nastaly změny?

V případě bolestného se oproti předchozí právní úpravě o nijak výrazné změny nejednalo. Nastavený systém, který vycházel z výše uvedené vyhlášky, byl přejat. Podstatnou změnou bylo především to, že z původní částky ve výši 120,- Kč za každý bod, která nebyla od roku 2002 nijak měněna, došlo k navýšení částky pro odškodnění. Tato částka se od roku 2014 meziročně mění, jelikož se odvíjí od průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za předcházející rok. Hodnota 1 bodu = 1% této hrubé mzdy. Posuzuje se, kdy vznikl nárok na bolestné, protože toto se nemusí odvíjet pouze od roku škodné události, při níž jsme byli zraněni.

V roce 2013 činila průměrná mzda částku 25.128,- Kč, kdy tedy hodnota 1 bodu pro rok 2014 činila částku 251,28 Kč/bod. Vzhledem k tomu, že meziročně docházelo k navyšování průměrné hrubé měsíční mzdy činí hodnota 1 bodu v roce 2020 částku 341,25 Kč (průměrná hrubá mzda v roce 2019 byla 34.125,- Kč).

Jestliže velikých změn nedoznalo odškodňování bolestného, tak výraznější změny nastaly v posuzování ztížení společenského uplatnění (trvalých následků) a stanovení výsledné náhrady.

Výše finančního odškodnění se rovněž odvíjí od průměrné hrubé mzdy, jako tomu bylo v případě bolestného. Výsledná částka se ovšem neodvíjí od určitého počtu bodů, ale dochází ke stanovení procentního omezení. Stanovené omezení, resp. finanční náhrada, se pak odvíjí
od základní částky, která představuje 400 násobek průměrné hrubé měsíční mzdy za předcházející rok, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu.

Pro hodnocení ztížení společenského uplatnění poškozené osoby totiž musí nejprve dojít k ustálení jejího zdravotního stavu, aby bylo možné trvalé následky stanovit. Zpravidla jde
o dobu jednoho roku od škodní události (nehody). Tato doba může být ovšem v některých případech i kratší nebo naopak delší. V roce 2014 tak bylo vycházeno z částky 10.051.200,- Kč (tj. 400 x 25.128,- Kč) a v roce 2020 se již jednalo o částku 13.650.000,- Kč.

Systém hodnocení pro stanovení trvalých následků se zcela změnil. Bylo ustoupeno od položek, ze kterých vycházela zrušená vyhláška. Došlo k vytvoření nového znaleckého oboru, kdy tento nárok může od roku 2014 posuzovat a hodnotit pouze znalec z příslušného oboru.

Tento znalec hodnotí zapojení, resp. omezení, v jednotlivých životních oblastech. Ty jsou označovány jako domény. Posuzovány jsou aktivity (provádění úkonů) nebo participace (zapojení do životní situace). Hodnocen je výkon a schopnosti daného člověka, kdy stanoví číselnou hodnotou obtíže (stupněm 1-4, případně přímým procentním vyjádřením). Zohledňovány jsou již dřívější zdravotní obtíže posuzované osoby, jakož i případné pomůcky pro zvládání určitého omezení.

Součtem hodnocení omezení jednotlivých oblastí se stanoví výsledné omezení, které představuje procentní část z celkové rámcové finanční částky pro odškodnění. Toto výsledné omezení může být dále ještě modifikováno, a to s ohledem na věk posuzované poškozené osoby. V úvahu přichází navýšení (nižší věk poškozené osoby) i snížení (vyšší věk poškozené osoby). Tato modifikace přichází v úvahu i při posuzování míry intenzity zapojování
do společenských aktivit.